Základní škola a mateřská škola Spálené Poříčí

Pojedeme do Prahy na exkurzi!

Vloženo 22. 11. 2021, autor Kateřina Šabatová, zhlédnuto 998x

Tímto provoláním během výuky o popravě 27 českých pánů započal nápad na poznání historie našeho hlavního města. Abychom neztratili drahocenný čas na výuku, dohodli jsme se, že pojedeme dobrovolně o víkendu. A tak jsme 23. 10. v 7:15 stáli natěšení na nádraží v Nezvěsticích a čekali na zpožděný vlak.

Naštěstí všechno dobře dopadlo a o dvě hodiny později už jsme vystupovali na Smíchově. Odtud jsme vyjeli tramvají na Hradčany, kde naše toulky českými dějinami začaly. Naše první kroky směřovaly ke Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, která však k naší smůle byla toho dne veřejnosti nepřístupná. Nenechali jsme se však odradit a vstoupili jsme do Starého královského paláce, kde jsme kráčeli spolu s největšími dějinami. Prošli jsme Vladislavským sálem, pohlédli z okna, kudy roku 1618 byly vyhozeni místodržící, tedy z okna, které započalo třicetiletou válku. Dále jsme se poklonili ostatkům sv. Ludmily v bazilice Sv. Jiří. Rozchod jsme si dali ve Zlaté uličce, aby každý mohl tuto pověstnou část Hradu prozkoumat dle svého. Přes královské zahrady jsme zamířili na Petřín. Protože toho dne zalézala zima pod kůži, na cestu jsme si koupili horkou čokoládu. Cesta na Petřín vede do kopce, přišli jsme tedy celkem zahřátí. Kdo chtěl, navštívil na Petříně zrcadlové bludiště a šlo se dál. Než jsme se nadáli, procházeli jsme Kampou, podepsali jsme se na Lennonovu zeď a pokračovali dál. Na Karlově mostě jsme si dali další rozchod, aby si každý prohlédl to, co jej nejvíce zaujalo. Pak jsme společně spěchali na Staroměstské náměstí, abychom stihli Orloj. Došli jsme a akorát začala smrtka cinkat na svůj zvoneček a apoštolové se nám předvedli v celé své kráse. Pak jsme se samozřejmě museli jít podívat na 27 bílých křížů, kvůli kterým jsme do Prahy vlastně jeli, připomněli jsme si celou historii, navštívili další barokní chrám a věděli jsme, že naše exkurze se chýlí ke svému konci. Na Václavském náměstí proběhl nejdelší a nejočekávanější rozchod a pak už jsme šli na hlavní nádraží, abychom unavení, ale plní zážitků v půl osmé večer vystoupili v Nezvěsticích a rozjeli se do svých domovů.

Slovo dějepisářky závěrem – žáci z 8. A nachodili po Praze úctyhodných 15 kilometrů, ani jednou se nezpozdili a celkově byli senzační. Velmi je tímto chválím a těším se na další historické toulání