Základní škola a mateřská škola Spálené Poříčí

Ledeč

Vloženo 28. 06. 2006, autor Marie Silovská - 9.A

V úterý 13. června jsme byli pozváni do Ledče nad Sázavou, kde nás čekalo nejen naše vystoupení, ale i program zástupců školy z Ledče a vojenského souboru ONDRÁŠ.

Naše cesta začala odjezdem v 8:00 hodin z náměstí. Nastoupili jsme do autobusu a vydali se na dalekou cestu. Cestu jsme si zpříjemnili posloucháním rádia a discmana. Cesta ubíhala pomalu, neboť bylo dusno. Proto se také udělalo mnohým nevolno. Při cestě jme často zastavovali, ale občas jsme to nestihli... (pozvraceli se).

Asi v 11:30 hodin jsme konečně dorazili na místo, kde nás seznámili s prostředím, v němž budeme zpívat. Byla to sokolovna v Ledči (skoro stejná jako u nás). Po domluvě s moderátory a dalšími učinkujícími jsme byli pozváni na oběd do místní základní školy, kde nám připravili kuřecí řízek s brambory, okurkový salát a čaj – bylo to chutné.

Když jsme to všechno snědli, spočítali se, zamířili jsme k autobusu, který nás odvezl zpět do sokolovny. Asi po deseti minutách začalo představení. Nejprve jsme seděli mezi diváky a pozorovali průběh. Vystupovali zde různé kroužky: hudební, taneční apod. Bylo to velmi zajímavé, ale šmrnc to chytlo až poté, co jsme se dostavili na pódium my a začali zpívat různé písně.

Nejprve jsme zpívali jako sbor pár pěkných písniček a na závěr našeho vystoupení to zakončila kapela, která je složena ze sboru. Menší odměnou našeho vystoupení byl bouřlivý potlesk od diváků. Po našem vystoupení byli všichni mile překvapeni, hlavně p. uč. Škala.

Následovalo vystoupení vojenského souboru ONDRÁŠ, který předvedl mnoho krásných jak hudebních, tak tanečních vystoupení. Vojenský soubor ONDRÁŠ to celé vystoupení zakončil. Celé to trvalo asi tak dvě hodiny, po kterých bylo na některých lidech vidět, že jsou rádi, že to skončilo (byli to výjimky). Většina však byla ráda, protože se jim to velice líbilo.

Po skončení celého představení jsme uklidili hudební nástroje, udělali pár památečních fotek a vydali se na cestu zpět. Ještě v Ledči zastavil pan řidič u lékárny a pan ředitel zašel koupit kinedryl, který si poté rozebrali v autobuse. Po cestě jsme opět poslouchali rádio, povídali si, a dokonce i spali. Příjemným překvapením byla zastávka v McDonaldu, kde jsme si zakoupili různé občerstvení i něco k snědku. Zde jsme byli asi půl hodinky a pak nás čekala cesta domů. Od té doby v autobuse panovala veliká a strašná nuda. Vše skončilo až poté, co jsme dorazili před základní školu a rozešli se domů. Myslím, že si to každý z nás dostatečně užil.

Marie Silovská - 9.A