Základní škola a mateřská škola Spálené Poříčí

Republikové kolo soutěže Paragraf 11/55

Vloženo 03. 07. 2007, autor Michaela Albrechtová, 9.B

Bylo pondělí 11. června a já se už hrozně těšila, až dorazím do Spáleného Poříčí. Tentokrát totiž nejedu do školy, ale s naším soutěžním družstvem z "Paragrafu 11/55" na finále do Prahy!

V Plzni se setkáváme s ostatními družstvy z našeho kraje a hurá do Prahy. V našem hlavním městě nás hned na místě soutěže čekalo bohaté občerstvení (od zeleniny přes sladkosti po řízky), abychom se posilnili na náročný program.

Soutěž mohla začít. My jsme fandili Žihli, která zastupovala Plzeňský kraj. A skutečně nám první tři kola výborně vycházela. Pak nás udivilo, že si družstva před posledním kolem za své body "nakoupí" materiál, ze kterého postaví věž, a o vítězi rozhodne právě tato závěrečná disciplína. Našemu kraji se nejvyšší věž postavit nepovedlo, ale i tak Žihelští podali skvělý výkon a nemají se za co stydět.

Po vyhlášení výsledků jsme se vydali na prohlídku senátu. Návštěva této instituce nás velmi zaujala, škoda jen, že byla tak krátká... Poté nás čekala čtyřhodinová plavba parníkem po Vltavě. Na palubě bylo opět připraveno občerstvení a pro zábavu diskotéka. Když navíc dorazila skupina Gipsy.cz nebralo naše nadšení konce. Když jsem si šla po koncertu pro podpis, byli členové kapely velmi milí, a s jejich frontmanem jsem se dokonce chvilku bavila.

Kolem desáté v noci jsme se vraceli do svých pokojů, ale spát jsme nemohli, ještě dlouho jsme si povídali o nových zážitcích. U snídaně jsme sice byli ještě hodně ospalí, v zápětí nás však dokonale probrala diskuse s moderátorem Patrikem Hezuckým. Přesvědčil nás, že své posluchače skutečně dokáže pobavit snad při každé druhé větě!

Po hodině vtipné konverzace přišel poslední bod našeho programu – film "Mořské hlubiny" v 3D kině. Opravdu se mi to moc líbilo – připadalo mi, jako bych byla v moři a vše plavalo kolem mne.

Nyní už ale zbývalo jen se rozloučit, nastoupit do autobusu a jet domů. Cestou jsem spala, a tak mi uběhla rychle, i když jsem se domů dostala až vpodvečer. Chtěla jsem rodičům všechno vyprávět, ale v hlavě jsem měla tolik zážitků a myšlenek, že jsem je nedokázala zformulovat do smysluplných vět. Vím ale, že tento výlet byl snad tím nejlepším, který jsem kdy zažila.

Michaela Albrechtová, 9.B