Základní škola a mateřská škola Spálené Poříčí

Jak jsem byla zachráněna z hořící školy

Vloženo 03. 06. 2015, autor Mgr. Jiří Šeffl, Věra Krátká

Ochrana člověka za mimořádných událostí v ZŠ Sp. Poříčí 28. 5. 2015

Chtěl bych poděkovat našim hasičům, kteří pod vedením velitele pana Karla Holuba, předvedli zásah a záchranu osob v „hořící“ Základní škole ve Spáleném Poříčí. Velice oceňujeme osobní nasazení a profesionalitu našich hasičů. Děti odměnily zachránce – hasiče velkým potleskem.

Mgr. Jiří Šeffl
ředitel školy

Jak jsem byla zachráněna z hořící školy

Ve čtvrtek 28. 5. 2015 proběhlo v ZŠ Spálené Poříčí OČMU (Ochrana člověka za mimořádných událostí). Byla naplánována evakuace žáků, pedagogických pracovníků a ostatních pracovníků při požáru školy a zásah hasičského sboru.

Dva zaměstnanci a jeden žák byli připraveni jako figuranti a hasiči měli za úkol nalézt, ošetřit a zabezpečit evakuaci těchto osob ze zakouřené budovy.

Jedním z figurantů jsem byla i já a vzala jsem si k sobě žáka 2.A Káju Holuba. Toho jsem nalíčila jako zraněného – úraz hlavy a ruky. Než byl vyhlášen požární poplach, byla zakouřena celá budova školy. Po oznámení poplachu se všechny děti evakuovaly požárním schodištěm na zahradu školy, kde bylo zjištěno, že chybí jedno dítě a dva pracovníci školy. Byla přivolána hasičská zásahová jednotka a pak to začalo být zajímavé.

Myslela jsem si, že to proběhne jako legrace, ale to co následovalo potom, jsem skutečně nečekala. Ležela jsem na zemi ve velmi zakouřené kanceláři, Kájík seděl jako zraněný vedle mě a čekali jsme, jestli nás hasiči najdou. Když jsme zaslechli, jak hasiči prohledávají celou budovu, začal Kájík volat o pomoc. Hasiči, kteří přišli do místnosti, okamžitě zhodnotili situaci začali se zraněného Kájíka ptát, co se stalo, a pro mě bylo prvním překvapením, jak chlapec reagoval. Řekl, jak se jmenuje, popsal, jak spadl ze schodů a zranil se a nakonec prohlásil: „Paní Krátká se nadýchala kouře a upadla do bezvědomí.“ To, co následovalo, mi vyrazilo dech a vehnalo slzy do očí. Takový profesionální a lidský přístup jsem skutečně nečekala. Neustále se mě ptali, jestli můžu mluvit, co mně bolí, jestli zvládnu chůzi. Ale jak se chovali ke zraněnému dítěti, mě dojalo. Během ošetřování mu vysvětlovali, co s ním budou dělat, ptali se, zda ho to nebolí, připravili ho na upoutání do vakuového lehátka, takže žádný stres, ale úžasný přístup. Již jsem to nebrala jako legraci, ale vžila jsem se do pocitů skutečně postižených a bezmocných lidí, kteří čekají, zda jim vůbec někdo pomůže, a prožila jsem i úlevu, že právě hasiči jsou ti, na které se vždy můžeme spolehnout. Mezi tím probíhala komunikace vysílačkou s dalšími členy zásahu, kdy bylo oznámeno, že byly nalezeny dvě zraněné osoby, že probíhá evakuace zraněných, a přišla další dobrá zpráva, že byl nalezen třetí pohřešovaný pan Karlík ve sklepě budovy. Celý zásah byl rychlý a profesionální. Bylo to sice jenom cvičení, ale já si uvědomila, jak málo oceňujeme ty, kteří nám zachraňují životy a majetek, kdy sami nasazují své životy. Chlapci – DĚKUJI.

Věra Krátká