Základní škola a mateřská škola Spálené Poříčí

Mobilní planetárium

Vloženo 19. 01. 2018, autor Mgr. Jiří Šeffl

V pátek 19. ledna navštívilo naší školu Mobilní planetárium. V tělocvičně nás přivítal milý pán, který nás vzal do obrovské kopule. V kopuli jsme se uvelebili na žíněnkách, v lepším případě si i lehli a sledovali úžasný dokument o vodě. Kde jinde se Vám povede prožít si celý život jedné malé kapičky? Z mraků spadnout na zem a vsáknout se do hlíny, putovat rostlinou od kořenů až k listům, vypařit se, chvilku strávit v mraku a hurá zase dolů na zem do potoků, řek, vodopádů, moří a nakonec skočit s kamarádkou kapkou v oceánu… Netradiční a velmi poutavý byl i pohled s ponořením se skrz vodní hladinu až k mořským korálům. Shora jsme si prohlédli i gejzíry na Islandu, čističku vody nebo čištění odpadních vod ultrafialovým zářením. Dokument doprovázely i informace, které jsme již znali – např. formy skupenství vody či procentní podíl vody v těle člověka, ale i takové, které pro mnohé z nás byly nové. Věděli jste například, že i v nehtech je voda? Že žádné dvě vločky na světě nejsou totožné? Tato akce byla velmi vydařená, zajímavá a po celou dobu jsme zůstávali v úžasu. U nás všech vzbudilo mobilní planetárium obrovský úspěch a všichni doufáme, že se tato akce bude v naší škole opět někdy opakovat.

Mgr. Dana Bočanová

První hodinu jsme byli v tělocvičně na Mobilním planetáriu. Byla to přemisťovací kopule, ve které se promítalo o naší zemi a těle. V našem těle máme 70 % vody, v Antarktidě se každou dobou odlamují ledovce. Kalná a znečištěná voda putuje do řek a do potoků. Gejzíry stříkají každou minutu, hodiny, dny, měsíce, roky. Byla tam kapka v moři, která se vypařila a stala se z ní sněhová vločka. Vysvitlo sluníčko a ona spadla do potoka s prudkým proudem. Až se proud uklidnil, byla v moři. Kdyby sem přiletěli mimozemšťané, budou se muset naučit žít ve vodě, protože skoro celá naše planeta je voda. Naše země se kvůli tomu jmenuje Modrá planeta.
Zdeněk Špíral

Bylo pěkné, jak jsme byli pod vodou, ale nelíbilo se mi, jak ta voda byla špinavá. Pán tam měl 3D brýle. Byli jsme ve velké kouli, museli jsme se zout, sednout a lehnout si. Moc se mi to líbilo a určitě i mým spolužákům. Moc mi zaujalo, že v každém z nás je hodně vody, a když hrajeme hokej a fotbal, pak z nás stříká pot a to je ta voda. Když prší, tak do vod padají kapky a ty se pak vypaří a jdou do mraku. Pak, když je bouřka, je hodně vody a jsou záplavy. Jsem moc rád, že jsme tu byli. Do koule šel vzduch a to se mi moc líbilo.
Matěj Rákovský

První hodinu jsme byly v mobilním planetáriu. Bylo to udělané na plátně. Zaujal mě nejvíce koloběh vody. A že na Antarktidě jsou nejčistější ledovce. A gejzíry můžou vystřikovat až 80 metrů. V těle máme nejvíce vody, je dokonce i v nehtech.
Štěpán Štucaur

Líbilo se mi, že to bylo na plátně a ve velké kopuli. Bylo dobré, že jsme mohli ležet na žíněnkách nebo sedět a bylo to pěkně promítané. Nevěděl jsem, že 95 % vody tvoří slaná, a že se voda dá čistit ultrafialovým světlem. Pán byl hodný, ale moc nám toho neřekl.
Marek Gross

Zaujal mě koloběh vody s kapičkou. Moc se mi nelíbili mimozemšťani, protože jsou oškliví a divně vypadají. Také mě zaujal pohled zdola na padající vodopády. Samozřejmě jsem si zopakovala 3 skupenství vody: kapalné, plynné a pevné. Nesmím zapomenout na vločky, ty byly krásné a je moc dobře, že nikdy nenajdu 2 stejné vločky.
Eliška Kozlová

V pátek 19. 1. k nám do školy přijel pán s planetáriem. První hodinu jsme šli do tělocvičny, kde byla velká kopule. Pán říkal, že vybrali příběh o vodě. Řekl, že po jednom půjdeme dovnitř. Byla jsem překvapená, ale bylo to úžasné! Pustil nám to a každý jsme si lehli – pokud to šlo. Byl to příběh o tom, jak potřebujeme vodu a pak ta znečištěná jde do odpadních rour. A pak to začalo – o kapce, která se vydala s kamarádkou na břeh a pak stoupali jako pára. Pak spadla do rostliny. Ta pak z jejího listu spadla až do hlíny, kde se setkala s kamarádkou. Plakaly, až se vplavily do skal, pak pluly a dostaly se domů. Fotili jsme se u té kopule – naše třída 4. A. Bylo to moc pěkné, někdy si to chci zopakovat třeba v Techmanii.
Markéta Masecová